Michaela Dorčíková aneb „Slovakracinggirl“ poskytla pro DTMNews.cz exkluzivní rozhovor o svém životě a kariéře.
Její kapitola se začala psát teprve před pár lety, přesto už udělala dojem na nejednoho fanouška. V loňském roce startovala v sérii EuroNascar u týmu bývalého pilota formule 1 Alexe Caffiho. Automobilová závodnice vstoupila do světa motorsportu trochu netradičně v pozdějším věku.
„Když jsem začala závodit, tak mi bylo třiadvacet. Začalo to teambuildingem u firmy mého přítele, kde jsem byla jako fanoušek aut pozvaná na motokáry. Chytlo mě to, začala jsem jezdit s veřejností a poté jsem k vánocům dostala přilbu. První skutečné tréninky a závody jsem si vyzkoušela v roce 2013, kde jsem hned obsadila druhé místo. Už tehdy jsem slyšela, že nikdy nebudu tak rychlá, abych porazila ty, kteří jezdí od pradávna. Výzva přijata,” říká mladá slovenka.
Výzva a cesta ovšem nebyla jednoduchá a stále není. V motorsportu hrají v dnešní době roli především peníze.
„Nevěděla jsem jak začít, neměla jsem peníze na zbytečnosti a už vůbec ne na auto. Živobytí jsem si platila sama a během studia vysoké školy to stačilo během brigády jen na pár jízd měsíčně. I když je sport mojí každodenní činností, motorsport jsem sledovala tak v televizi nebo hrála na počítači.”
V indoorových motokárách začala sbírat úspěchy, takže následoval logický krok do aut.
„V roce 2015 jsem si koupila první auto a už o pár dní později jsem stála na startu československého autoslalomu. Bylo to staré BMW. Hned první den jsem zlomila pružinu, ale i tak jsem skončila mezi ženami na stupních vítězů.
Po dalších dvou letech jsem si uvědomila, že už mám na účtě sumu, která by mohla stačit na závodní auto. Vystačilo to na Mazdu MX-5 Cup, kterou jsem si kupovala v prosinci toho roku. Rozhodování bylo náročné, protože hodně lidí přemýšlí o koupi bytu nebo jiné investici do budoucna. Já jsem přemýšlela o tom, zda vrazím těch pár desítek tisíc do něčeho, čemu se doslova dá říkat zábavní průmysl. Ale myšlenka toho, že se postavím na velké okruhy rozhodla.
Nebylo to lehké, ale řekla jsem si, že to nevzdám. Mnoho z nich mi říkalo, proč to dělám, že je to hloupost, naopak hodně z nich mě podpořilo. Stále se setkávám s obdivem mužů a žen, které fascinuje, že závodím. Mě to nějak zásadně nefascinuje, ale zkrátka dělám to, co mě baví. Dělám to, co mě dělá šťastnou…o tom je prý život!”
Michaela ovšem není jenom automobilová závodnice, ale i skvělá manažerka. Její prací je pozice Team managera ve stáji ARC Bratislava.
„Miro Konopka mi otevřel dveře do světa velkého motorsportu a to, že jsem ve devětadvaceti letech stála na roštu 24 hodin Le Mans jako Team manager je pro mě vnitřně daleko víc, než si člověk dokáže představit. Reprezentovat svoji krajinu na něčem tak historicky významném je čest pro každého člena týmu.”
I když se často říká, že v motorsportu se setkávají jenom lidé s vysokým egem kteří jdou přes mrtvoly, opak je pravdou. Většina z nich tohle dělají srdcem a proto, že zkrátka propadli droze jménem závodění.
„Na cestě za štěstím potkáte mnoho zajímavých lidí. Někteří vám pomůžou, někteří se snaží škodit ze závisti. Zbytek fandí nebo vás vůbec nechápe. Pokaždé, když mi někdo chce pomáhat, tak tomu nedokážu ani věřit. Jsem sice důvěřivá, ale těžko se věří lidem, kteří vám něco nabízí bez svého osobního profitu.”
Hodně závodních jezdců si pořizuje domu závodní simulátory. V těžkém období odložených závodů je to alespoň malá náplast a trénink.
„Se simulátorem mám zatím velký problém, jelikož ho “necítím”. Proto je pro mě jakékoliv brzdění, průjezd nebo smyk jen zvukovou kulisou, které chybí jakýsi pocit závodníka. Donedávna jsem použila simulátor jen třikrát. Poprvé před závodem na Slovakiaringu, kde jsem se potřebovala naučit trať a poté, když jsem měla závod v Grobniku. To pro mě znamenalo několik hodin trápení bez pořádného citu. Naposledy to byl samozřejmě Hockeinheim a musím říct, že nebýt těch pár hodin na simulátoru, tak by můj víkend nebyl zdaleka tak úspěšný.
V těchto těžkých časech domácí karantény jsem vděčná za cokoliv, kde mohu točit volantem a jsem ráda, že mi kamarád půjčil Playstation a mohu hrát Gran Turismo Sport.”
Sympatická slovenka se dostala do hledáčku veřejnosti především kvůli závodu v EuroNascaru na Německém okruhu Hockenheimring, kde DTM dlouhé roky zahajovalo sezonu.
„Závod na Hockenheimringu byl pro mě víc, než jen prvním velkým závodem. Měla jsem šanci vyzkoušet úplně jiné vozidlo, než mou MX-5, ale také jsem se mohla porovnat s jezdci, kteří dokážou z vozu získat maximum.
Chtěla jsem si to v první řadě užít, protože nikdy nevím, kdy bude zase možnost jezdit proti někomu, jako je Jacques Villeneuve. Když se vás mistr světa formule 1 zeptá, jak jste si užila první závod, tak to vyvolá určité emoce. Ten pocit skrotit 400 koní pod zadkem na zadní nápravě ve mě vyvolává pocit euforie. Motorsport si mě zkrátka uvázal k sobě a nechce mě pustit.“
Michaela startovala v týmu Alexe Caffiho, který ve formuli 1 závodil například pro týmy Scuderia Italia nebo Footwork Arrows.
Kromě toho se setkala asi s největší závodnicí celé historie DTM, se ženou, která právě na Hockenheimringu vyhrála závod v roce 1992 pro značku Mercedes.
„Stále jsem v kontaktu i s Ellen Lohr, která je paní DTM závodnice! Věnovala se mi během Nascaru okolo půl hodiny, kde mi dávala rady, co je dobré a co ne. Paní závodnice i na svůj věk a zkušenosti zkrátka nepoleví. Její mindset je zkrátka úžasný.”
Budoucnost závodnice je nejasná, jelikož záleží především na financích. Závodnice by si ráda vyzkoušela i GT vozy, monoposty nebo DTM.
„EuroNascar si získal moje srdce a tento rok chci dosáhnout minimálně na závod v Mostě, který by pro mě byl v podstatě domácím. Dostala jsem několik nabídek od týmů na celou sezonu, ale finance jsou problém. Nad tím už nepláču, je to prostě motorsport a ten je drahý. Pokud se mi podaří získat prostředky, tak určitě pojedu!“
DTM založilo novou kategorii DTM Trophy, která je především pro mladé a nadějné jezdce. Je nějaká šance, že bychom mohli vidět Michaelu i tam? Hockenheimring už zná.
„Všechny talentové poháry, juniorské nebo ženské kategorie mají smysl. Jezdců je hodně, hodně dobrých. Najít způsob, jak urychlit tuto cestu nahoru v žebříčku oceňuji. V motorsportu nikdo nemá stejné šance na začátku, bohužel…Mnoho talentovaných jezdců to nikam nedotáhlo kvůli financím nebo své psychice.
Pro ty, kteří se potřebují trošku zviditelnit, tak si myslím, že je DTM Trophy skvělou platformou. Nevím, zda tam uvidíte i mě. DTM je zatím jen vzdáleným cílem. Pokud přijde nabídka podobná té z EuroNascaru, tak s radostí hned půjdu do tohoto závodění!”