Historické okénko: Ženy za volantem vozu DTM

V minulosti se objevilo na startovní listině německého šampionátu cestovních vozů několik jmen něžného pohlaví, přičemž si některé ženy počínaly v mužské konkurenci velmi dobře, jiné byly naopak „jen do počtu“.

První žena v DTM

Účast první ženy v DTM se datuje k roku 1984. Řeč je o Lelle Lombardiové, talentované Italce, která přišla s velmi cennými zkušenostmi z Formule 1, v níž se stala vůbec první ženou, která dokázala bodovat. Ve Velké ceně Španělska 1975 dojela na šestém místě.  O devět let později zazářila rovněž v německém šampionátu cestovních vozů.

Na Hockenheimringu nastoupila coby hostující závodnice s týmem Alfa Romeo. Ačkoliv projela cílem na sedmém místě, tak body ji uděleny nebyly. Neboť piloti, kteří nebyli stálými piloty některé ze stájí, ohodnocováni nebyli.

Kariéru závodní jezdkyně ukončila v roce 1988 a o rok později založila svůj vlastní závodní tým Lombardi Autosport. V roce 1992 ve věku 50 let podlehla v Miláně rakovině.

První žena na stupních vítězů

První ženou, jež stanula na pódiu, byla Beate Nodesová. Německá závodnice započala kariéru v DTM v roce 1985 s týmem Ford Grab  a vydržela s ním čtyři sezony, během nichž absolvovala 28 závodů. Na konto si připsala celkově 99 bodů a stala se vůbec první ženou, která stanula na stupních vítězů. Stalo se tak na okruhu AVUS v Berlíně, kde dojela na fantastickém třetím místě.

Ani ona se nedožila vysokého věku. Zemřela ve 44 letech na selhání srdce (2008).

V DTM „jen na skok“

Traudl Klinková se v DTM příliš dlouho neohřála. Jako hostující závodnice se zúčastnila v roce 1986 zářiového super sprintu na Nürburgringu. Sedm kol před koncem musela odstoupit, neboť ji vypověděl službu její Ford Escort RS Turbo.

V roce 2010 ukončila závodní kariéru a začala podnikat.

Klinkové je dnes 61 let a vede svoji vlastni firmu TKS Motorsport, která se účastní několika šampionátů včetně VLN.

Důkazem, že i některé modelky mají benzín v krvi a neoplývají jen krásou, ale i talentem za volantem, byla rakouská Miss 1983 Mercedes Stermitzová, která přišla do DTM stejně jako Beate Nodes z Ford Fiesta Ladies Cupu.

Na startovní listině bylo její jméno pouze jeden rok (1988). To však nic nemění na tom, že zajížděla poměrně solidní výsledky. Jejím maximem bylo 15. místo. Tehdy se však body udělovaly 18 nejrychlejším pilotům/ pilotkám. Proto i Stemnitzová získala celkem jedenáct bodů, i když odjela jen 12 závodů.

Do třetice účastnice Ford Fiesta Ladies Cup

Třetí a poslední účastnicí tohoto poháru byla Annette Meeuvissenová (Německo), která v sezoně 1988 byla u BMW týmovou kolegyní závodící modelky Stermitzové. Byť nenastoupila do třech závodů, tak tento ročník byl její nejúspěšnější, neboť získala 18 bodů.

Rok následující (1989) byla k vidění pouze při dvou závodních víkendech na Hockenheimringu (Tehdy se tam jelo třikrát za sezonu – duben, červenec, listopad – pozn. red.), přičemž v dubnu dokončila závody na 22., resp. 21. místě, a v červenci v prvním sprintu do cíle nedojela a v tom druhém ani neodstartovala.

Ačkoli v sezonách 1990 a 1991 startovala v téměř všech závodech, žádný bod si už nepřispala. Jejím maximem bylo 11. místo.

Také Meeuvissenová zemřela v poměrně mladém věku. V roce 2004 ve svých 42 letech podlehla rakovině.

Dcera legendy motorsportu pohořela

Potomek legendy motoristického sportu, jenž byl úspěšným pilotem Formule 1 a je sedminásobným vítězem prestižního vytrvalostního závodu 24 hodin Le Mans, Jackieho Ickxe, Vanina, následovala jeho kroky.

Zajímavostí je, že společně dokonce nastoupili do 24 hodinovky v Le Mans, přičemž byli částečně týmovými kolegy.

Nicméně, co se týká úspěchů, Belgičance se na otce navázat nepodařilo. Ani v DTM nepodávala nijak oslnivé výsledky, pohybovala se ve druhé desítce. Nejblíže bodům byla při své debutové sezóně (2006), když v závěrečném závodě na Hockenheimringu dojela jedenáctá.

„Čisté konto“ v motorsportu neznačí nic dobrého, ba naopak

Více jak jedna sezona, ale žádné body. Tuto nelichotivou statistiku najdeme kromě Vaniny Ickxové, také u Katherine Legge.

Britská závodnice byla v DTM aktivní v sezonách 2008-2010. Odjela celkem 31 závodů, ale prosadit se mezi muži se ji nepodařilo. Nejblíže bodovaným pozicím byla na Hockenheimu a Norisringu, kde skončila dvanáctá.

Sedmatřicetiletá rodačka z anglického Guildfordu je stále aktivní. Po angažmá v DTM se vrátila do Ameriky, kde prošla sérií IndyCar. Tam se jí ovšem příliš nedařilo, tak vyzkoušela štěstí v americkém šampionátu United Sports Car. Dále se zúčastnila premiérového závodu Formule E, ale po druhém podniku sezony ji tým Amin Agury vyměnil za Salvadora Durána. Zároveň vstoupila do šampionátu SportsCar, ve kterém závodí dodnes. Kromě toho se také účastní závodů NASCAR.

Dvě sezony, 6 bodů

Švýcarku Rahel Freyovou angažovalo v roce 2011 Audi. První sezona pro ni byla katastrofální. Zatímco její týmový kolega u Phoenixu Martin Tomczyk sbíral s tím samým vozem jedno pódium za druhým a získal titul, tak jejím maximem bylo 12. místo a usadila se s nulou na druhém konci výsledkové listiny.

V roce 2012 zkusila štěstí se stájí Abt Sportsline (také Audi). Změna ji mírně prospěla a v předposledním závodě sezony si dojela pro šest bodů za sedmé místo. Ale v porovnání s jejím novým parťákem Adrienem Tambeyem byla opět značně horší. Na Francouze, který dokonce dojel jednou na druhém místě, ve finále ztratila 22 bodů.

Následující tři roky ještě závodila v seriálu ADAC GT, než zcela pověsila helmu na hřebík.

Pozice na chvostu pro první ženu, která nastoupila do volného tréninku F1

Od Susie Wolfové, která se stala první ženou mezi dvaadvaceti muži, co usedla za volant vozu Formule 1 kromě několika testů s Williamsem i během volného tréninku (první volný trénink na VC Velké Británie 2014, pozn. red.), se v DTM očekávalo pravděpodobně více.

Svým rivalům však nestačila, což se projevilo i na výsledcích. Za svoji sedmiletou kariéru nasbírala v  72 odjetých závodech pouhé čtyři body, a to za dvě sedmá místa (Lausitrzing, Hockenheimring) v sezoně 2010. V nejlepší desítce dojela celkem devětkrát, to bylo však ještě v době, kdy byla posledním bodovaným místem osmá pozice.

Nejlepší na konec

Nejúspěšnější závodnicí německých „cesťáků“ byla bezesporu Ellen Lohrová. Mezi lety 1987-1996 odstartovala celkem do 145 závodů a nasbírala 283 bodů.

Nejen, že závodila v DTM nejdéle ze všech žen, ale může se pyšnit také tím, že se jí jako jediné podařilo opanovat závod, a to v v roce 1992 v Hockenheimu, kde za sebou dokonce i mistra světa F1 roku 1982 Keke Rosberga.

V průběhu své kariéry získala čtyři pódiová umístění, včetně onoho triumfu. Nejlepší celkové umístění zaznamenala v roce 1993, kdy se se 43 body umístila na desáté příčce.

Za vypíchnutí také stojí její počítání na konci 80. let minulého století, kdy ve Formuli 3 sváděla fantastické souboje s budoucím sedminásobným mistrem světa a legendou F1 Michalem Schumacherem a Hanzem-Haraldem Fretzenem a v Monaku dojela na krásném druhém místě.